Podrobnosti druhu
Pečárka císařská
Agaricus augustus
Tradičně jedlá
Foto: Reagan Peschke · CC BY 4.0 · Zdroj fotografie · Licence
Popis
Velmi velká pečárka s hnědými vláknitými šupinami na světlém klobouku, výrazným prstenem a příjemnou mandlovou až anýzovou vůní.
Určovací znaky
Klobouk je velký a hustě hnědě šupinatý. Lupeny jsou zpočátku velmi světlé, později šedorůžové a nakonec čokoládově hnědé. Statný bělavý třeň nese široký prsten; dužnina může mírně žloutnout, zejména ve třeni.
Určovací vodítka
Pro určení zkontrolujte celou plodnici. Velmi velká pečárka s hnědými vláknitými šupinami na světlém klobouku, výrazným prstenem a příjemnou mandlovou až anýzovou vůní. Klobouk je velký a hustě hnědě šupinatý. Lupeny jsou zpočátku velmi světlé, později šedorůžové a nakonec čokoládově hnědé. Statný bělavý třeň nese široký prsten; dužnina může mírně žloutnout, zejména ve třeni. Typické stanoviště: Roste jednotlivě nebo v malých skupinách v lesích, parcích a na okrajích lesů, často poblíž jehličnanů, od konce léta do podzimu.
Podrobné znaky
- Klobouk
- Klobouk je velký a hustě pokrytý hnědými šupinami.
- Hymenofor
- Lupeny jsou zpočátku velmi světlé, později šedorůžové a nakonec čokoládově hnědé.
- Třeň
- Statný bělavý třeň nese široký prsten; dužnina může mírně žloutnout, zejména ve třeni.
- Dužnina
- Bílá; ve třeni nejprve žloutne a poté hnědne, u báze může být někdy červenohnědá.
- Vůně
- Výrazně příjemná, mandlová až anýzová.
- Výtrusný prach
- Čokoládově hnědý s fialovým nádechem.
Rozměry
- Průměr klobouku
- 10–20 cm
- Výška třeně
- 7–15 cm
- Tloušťka třeně
- 2–4 cm
Stanoviště
Roste jednotlivě nebo v malých skupinách v lesích, parcích a na okrajích lesů, často poblíž jehličnanů, od konce léta do podzimu.
Období růstu
srpen, září, říjen
Ekologie
- Způsob výživy
- Saprotrofní
- Hostitelské stromy
- Smrk (Picea)
- Substrát
- Lesní půda, Jehličnatý opad
- Poznámky
- Roste jednotlivě nebo v malých skupinách v lesích, parcích a na okrajích lesů, často poblíž jehličnanů, od konce léta do podzimu.
Jak odlišit podobné druhy
Jedovaté pečárky, například Agaricus moelleri a Agaricus xanthodermus, mohou žloutnout výrazněji a nepříjemně páchnout po fenolu nebo inkoustu. Velikost ani hnědé šupiny samy o sobě k určení nestačí.
Podobné druhy
Zajímavosti
Věděli jste? Patří k největším evropským druhům rodu Agaricus; kombinace velikosti, šupin a mandlové vůně je velmi charakteristická.