Podrobnosti druhu
Pečárka lesní
Agaricus sylvaticus
Tradičně jedlá
Foto: Weaver Younghands · CC BY-SA 4.0 · Zdroj fotografie · Licence
Popis
Lesní pečárka s hnědě šupinatým kloboukem a dužninou, která po rozříznutí charakteristicky červená.
Určovací znaky
Klobouk je bělavý až světle hnědý s hustými hnědými šupinami. Volné lupeny jsou zpočátku šedorůžové a později tmavě hnědé. Bílá dužnina na vzduchu červená, zejména v horní části třeně.
Určovací vodítka
Pro určení zkontrolujte celou plodnici. Lesní pečárka s hnědě šupinatým kloboukem a dužninou, která po rozříznutí charakteristicky červená. Klobouk je bělavý až světle hnědý s hustými hnědými šupinami. Volné lupeny jsou zpočátku šedorůžové a později tmavě hnědé. Bílá dužnina na vzduchu červená, zejména v horní části třeně. Typické stanoviště: Nejčastěji v jehličnatých a smíšených lesích, často pod smrkem, od konce léta do podzimu.
Podrobné znaky
- Klobouk
- Klobouk je bělavý až světle hnědý s hustými hnědými šupinami.
- Hymenofor
- Volné lupeny jsou zpočátku šedorůžové a později tmavě hnědé.
- Třeň
- Bílá dužnina na vzduchu červená, zejména v horní části třeně.
- Dužnina
- Bílá, po rozříznutí rychle červená, zvlášť v horní části třeně.
- Vůně
- Slabě nakyslá.
- Výtrusný prach
- Černohnědý.
Rozměry
- Průměr klobouku
- 8–14 cm
- Výška třeně
- 6–12 cm
- Tloušťka třeně
- 0,8–1,5 cm
Stanoviště
Nejčastěji v jehličnatých a smíšených lesích, často pod smrkem, od konce léta do podzimu.
Období růstu
srpen, září, říjen, listopad
Ekologie
- Způsob výživy
- Saprotrofní
- Hostitelské stromy
- Smrk (Picea)
- Substrát
- Lesní půda, Jehličnatý opad
- Poznámky
- Nejčastěji roste v jehličnatých a smíšených lesích, často pod smrkem, od konce léta do podzimu.
Jak odlišit podobné druhy
Jedovaté žloutnoucí pečárky obvykle silně žloutnou, zejména u báze třeně, a páchnou po fenolu. Agaricus sylvaticus především červená, ale žádný jednotlivý znak není dostačující.
Podobné druhy
Zajímavosti
Věděli jste? Výrazné červenání rozříznuté dužniny je důležitým terénním znakem.