Podrobnosti druhu

Muchomůrka růžovka

Amanita rubescens

Podmíněně jedlá

Popis

Šedohnědá muchomůrka, jejíž dužnina a poraněná místa pomalu růžově až červeně zbarvují.

Určovací znaky

Klobouk má šedé bradavky a třeň prsten, ale báze postrádá vakovitou pochvu. Za syrova nebo nedostatečně tepelně upravená je škodlivá a záměna s muchomůrkou tygrovanou je nebezpečná.

Určovací vodítka

Klobouk je nahnědlý až šedohnědý se špinavě šedými zbytky vela. Dužnina, lupeny a zejména báze třeně po poranění pomalu růžovějí až vínově červenají. Horní strana prstenu je jemně rýhovaná a báze nemá ostře ohraničenou vakovitou pochvu.

Podrobné znaky

Klobouk: 5–15 cm, nahnědlý až růžově hnědý, s typickými šedavými zbytky vela; poškozená místa postupně červenají.
Hymenofor: Lupeny jsou bílé, husté a po poranění často červenají.
Třeň: 5–15 cm, bělavý až nahnědlý, se svěšeným rýhovaným prstenem; báze je zduřelá, ale bez volné vakovité pochvy.
Dužnina: Bílá, po rozkrojení nebo poranění typicky červená, zvlášť u báze.
Výtrusný prach: Bílý.

Rozměry

Průměr klobouku: 5–15 cm
Výška třeně: 5–15 cm
Tloušťka třeně: 1–2 cm

Stanoviště

V listnatých i jehličnatých lesích, často pod bukem, dubem a smrkem.

Období růstu

červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad

Ekologie

Způsob výživy: Mykorhizní
Hostitelské stromy: Buk (Fagus), Dub (Quercus), Smrk (Picea), Borovice (Pinus)

Rozšíření

Poznámky: Velmi běžný druh v evropských listnatých, jehličnatých i smíšených lesích.

Jak odlišit podobné druhy

Muchomůrka tygrovaná obvykle nečervená, má bílé bradavky, hladkou horní stranu prstenu a ostře ohraničené pásy na hlízovité bázi. Muchomůrka šedivka také nemá spolehlivé červenání.

Podobné druhy

Zajímavosti

Věděli jste? Červenání dužniny je jedním z nejdůležitějších znaků při odlišení od nebezpečné muchomůrky tygrované, která obvykle nečervená.

Zdroje rozšířeného popisu

PŘIHLÁSIT Zpět do katalogu