Podrobnosti druhu
Muchomůrka citronová
Amanita citrina
Jedovatá
Foto: muukalainen · CC0 · Zdroj fotografie · Licence
Popis
Bledě žlutavá až bělavá muchomůrka s prstenem, zbytky plachetky na klobouku a nápadně hlízovitou bází.
Určovací znaky
Často voní po syrových bramborách. Kvůli podobnosti s mnohem nebezpečnějšími bílými a nazelenalými muchomůrkami se nemá používat k jídlu.
Určovací vodítka
Pro určení zkontrolujte celou plodnici. Jde o bledě žlutavou až bělavou muchomůrku s prstenem, zbytky plachetky na klobouku a nápadně hlízovitou bází. Často voní po syrových bramborách. Kvůli podobnosti s mnohem nebezpečnějšími bílými a nazelenalými muchomůrkami se nemá používat k jídlu. Typické stanoviště: listnaté, jehličnaté a smíšené lesy, často na kyselých půdách.
Podrobné znaky
- Klobouk
- 4–10 cm, citronově žlutý až světle nažloutlý nebo bělavý, s bělavými až nahnědlými zbytky vela; okraj je hladký.
- Hymenofor
- Lupeny jsou bílé až lehce nažloutlé, husté a volné od třeně.
- Třeň
- 6–12 × 0,8–1,5 cm, bílý až nažloutlý, se svěšeným prstenem; báze tvoří velkou hlízu s ostrým lemem, nikoli volnou vakovitou pochvu.
- Dužnina
- Bílá a pevná, bez nápadné změny barvy.
- Vůně
- Charakteristicky připomíná syrové brambory nebo ředkev.
- Výtrusný prach
- Bílý.
Rozměry
- Průměr klobouku
- 4–10 cm
- Výška třeně
- 6–12 cm
- Tloušťka třeně
- 0,8–1,5 cm
Stanoviště
V listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, často na kyselých půdách.
Období růstu
červenec, srpen, září, říjen, listopad
Ekologie
- Způsob výživy
- Mykorhizní
- Hostitelské stromy
- Borovice (Pinus), Buk (Fagus), Dub (Quercus)
- Půda
- Kyselá
- Poznámky
- Nejčastěji se vyskytuje na kyselých půdách v borových a smíšených lesích.
Rozšíření
- Poznámky
- Rozšířený evropský lesní druh tam, kde se vyskytují vhodné mykorhizní dřeviny.
Jak odlišit podobné druhy
Muchomůrka zelená má obvykle vakovitou pochvu místo lemované hlízy a nemá typický pach syrových brambor. Muchomůrka jízlivá je čistě bílá a má velkou vakovitou pochvu. Žádný jednotlivý znak nestačí k jistému určení.
Podobné druhy
- Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) NEBEZPEČNÁ
Muchomůrka zelená má obvykle volnou vakovitou pochvu a postrádá charakteristický pach po syrových bramborách.
- Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) NEBEZPEČNÁ
Muchomůrka jízlivá je bílá a má velkou volnou vakovitou pochvu; je smrtelně jedovatá.
Zajímavosti
Věděli jste? Pach po syrových bramborách je užitečný podpůrný znak, ale u muchomůrek nikdy nesmí nahradit prohlídku celé báze třeně.